TET Croatia
Bébo, zastav, já jsem nešťastný z motorky, ona mě úplně hrozně plave. Něco je úplně špatně! Jordy, nepropadej panice a zvykej si, to jsou balkánské šotoliny. To je normální, že ti motorka plave! Počkej v Řecku nebo v Albánii na rally.
Ráno v 6.15 mi přichází zpráva, že Jodry vyjíždí. To je borec, původně plánoval vyrazit až po 7hod. V 6.30 mi přichází další zpráva“Zul jsme na dálnici pneumatiku, vracím se zpátky a přezouvám“. Dorazil v 9 hod, nakládáme motorky do Tranzita a upalujeme po dálnicích přes Rakousko do Chorvatska. Hranice s Chorvatskem pouhé dvě hod, s ohledem na koronu se nesmí objíždět přes menší přechody, otevřený je pouze dálniční. Večer ve 20 hod jsme v kempu Lokve u Zlatka. Necháváme zde Transita a ráno vyrážíme na motorkách po staré trase TET do pohoří Velebit.
Trasa TET má v Chorvatsku dvě větve. Starou, která vedla po krásných výhledech nad mořem a přes pohoří Velebit. Bohužel v pohoří Velebit protínala centrum chráněného území a motorkáři nerespektovali nový zákaz vjezdu. Trasa tak byla předělána a nová trasa vede více vnitrozemím a vyhýbá se národnímu parku. Škoda, možná stačilo jen vynechat úsek se zákazem vjezdu.
Vystoupáme do hor, najíždíme na šotolinky a valíme si to na jih. Cesty se krásně motají vápencovým pohořím hlubokými lesy. Jedeme z počátku opatrně, protože šotolinové cesty se opravdu pod koly sypou a motorky plavou. Ale je to jen o zvyk, postupně zrychlujeme. Přes nádherné vyhlídky na moře dojíždíme k pokladně Babič Siča Národního parku Velebit. Kupujeme si vstupenku a zajíždíme na horní parkoviště, kde je dále zákaz vjezdu. Vstupenka se údajně hodí i pro další pokračování, protože platí pro celý park. Část trasy se zákazem vjezdu objíždíme přes Krasno Pole. Zde si dáváme výborný oběd a přečkávám bouřku. Po silničce se domotáme na místo, kde se znova napojuje stará trasa TET. Další cesta je opravdu nádherná – skály, lesy, hory, louky.
Vynecháváme další místo ze staré trasy TET – okruh po loukách v přírodní rezervaci. Také zde byly problémy s ochranáři a je zbytečné je dráždit. Na odbočce také stojí auto rangera a tak se držíme cesty. V závěru cesty projíždíme skalním tunelem s nádhernými vyhlídkami. Nad Karlobagem vyjíždíme na silnici. Sjíždíme dolů k moři natankovat a koupit si pivo. Je tam neuvěřitelné vedro 38C. Vracíme se zpět do sedla a nalézáme krásný altánek na přenocování. Trasa TET pokračuje po pobřeží po asfaltu a to nás nebaví. Raději pojedeme do vnitrozemí.
Po klidné noci ráno přichází bouře. Vidíme jí, jak se blíží z dálky od moře, tak se stíháme zabalit. Když začnou blesky bušit do kopců nad mořem, tak už ujíždíme pryč. Sjíždíme do údolí přes vesnici Baške Ostarje. Tady Jordy vymýšlí hezkou enduro zajížďku do okolních kopců. Když se cesta mění v totální bahniště, tak odbočujeme zpět na hlavní silnici. Jen abychom zase odbočili na lesní cesty s cedulemi Pozor minová pole a po nich jsme objeli město Gospič. Pak schvíli po silnicích a na kafe zastavujeme v hostelu Sveti Rok. Na oběd je ještě brzy, tak zajíždíme na vyhlídku Svaty Rok. Vysoko v horách je tady pomátník těžkým bojům z Balkánské války a také vzpomínka na natáčení Vinetoua.
Sjíždíme kousek dolu k moři, ale je tady pekelné vedro a rychle se vracíme nahoru do hor. Ze sedla se vrátíme do hostelu Svatý Rok, kde si dáváme bohatýrský oběd. Napojujeme se zpět na trasu TET a nádhernými šotolinami hlubokými lesy dojíždíme k městu Gračač. Projíždíme silniční tunel na jih a sjíždíme do pekla. Vedro je neuvěřitelné, už je snad 40C. U monastiru Krupa si davame pivo a koupeme se. Na zítřek je předpověď na velké bouře a vichřici. Rozhodujeme se zalézt někam do penziónu s bazénem. Po dlouhém hledání a zmateném ježdění končíme v ohyzdném kempu Slapovi Zrmanja. No musím přiznat, že protější kemp plný germánů je ještě horší. Bungalovy jsou plné, tak si stavíme stany mezi auty, hnus fuj. Naštěstí je na protějším břehu příjemná hospoda s točeným pivem, to mě trochu udobřuje. Máme plno plánů, jak ráno uděláme servis motorek. Ráno snídám dvě piva a vyrážíme na kajaku k vodopádům. První přetahujeme a vyjíždíme k druhému. Potkáváme rybáře, ze kterého se vyklube šéf z hospody. Přichází bouře a v hrozném dešti pádlujeme zpět do kempu. Odcházíme do hospody, servis motorek se nekoná (ostatně jako obvykle) a odpoledne a večer trávíme pozorováním deště z hospody. Když nás vyhazují, tak přecházíme do další hospody. Ta má už taky zavřeno, ale slitují se nad námi a dávají nám lahvové.
Ráno je jako všechna rána po dnu volna na rally. Kalné a na motorky jsme ani nesáhli. Po asfaltu jsme dojeli do města Knín. Probíhají tady oslavy osvobození Knína od Srbské armády. Centrum uzavřené, tak uličkami a přes mostky prcháme pryč.
Napojujeme se na novou trasu TET a míříme po ní na sever. Souběžné s bosenskou hranicí se houpáme po kocích chorvatského vnitrozemí. Dlouho jedeme souběžně se železnicí, pak odbočujeme do hor.Lesy, louky, skály, všechno opuštěné, nikde vesnice ani domy. A když jsou vesnice, tak opuštěné za války a znovu neosídlené. Občas narazíme na farmu se stády krav. Cesta jsou většinou pohodové šotoliny, ale bylo tam i pár kamenitých výjezdů, ne úplně vhodných pro těžké motorky.
Oběd si dáváme u vesnice Bruvno na hlavní silnici. A zase na šotoliny. Napojujeme se na trasu, co jsem před dvěma lety jel LandCruiserem s Markem. A rozpršelo se, oblékáme nepromoky. Krásnými horami v hrozném dešti směrujeme na letiště Željava. U Bjelopolje vzdáváme jízdu v dešti a u hlavní silnice zalézáme do hostelu Fortuna. Motorky parkují na verandě, my máme parádní obložený tác s pršutem, slaninou a sýrem.
Ráno do Udbina pro benzín a znova se napojujeme na trasu TET. Krásné vypalovací šotoliny, Jordy trénuje na Hellas rally. Sjíždíme z trasy a motáme se po cestičkách směr Krušicke jezero. Cesta se nám ztrácí a pokračuje výjezd po skalách bukovým lesem. V jednom místě bych si chtěl odšlápnout, ale motorka na RallyReplica vidlích a tlumiči Tractive je fakt přísná a ze sedla 940 mm nedošlapuji na zem a válím se. A prorážím pravou boční nádrž. Benzín přelévám, nádrž vypínám a pak už bez zaváhání vyjíždím na vrcholek. Pěšinka dolů se nám ztráci v lese. Z lesa vyjíždíme zezadu k domu, majitel se nestačí divit. Ale s úsměvem nám ukazuje cestu.
V Gospiči na obědě se potkáváme se Mildou a jeho EnduroŠkolou. Napojujeme se zase na TET a jedeme dále na sever. Fouká studený vítr a lehce prší. Jedeme v nepromocích krásnými horami po krásných šotolinách, bohužel nic nevidíme, je mlha a déšť.
Kolem 18hod se chvilku dohaduje, zda odbočíme na asfalt u budeme hledat penzión nebo jestli ještě hodinu pojedeme. Nakonec vítězí opatrnost a v dešti sjíždíme z trasy TET a přespali jsme v hostelu Mihalič ve městě Otočač.
Ráno sluníčko, překrásně. Najeli jsme na trasu a zjistili jsme, že jsme včera utekli hrobníkovi z lopaty. Po hodině jízdy trasa skočila ze šotolinky do hustého lesa. A začaly bahenní lázně. Včera v dešti a za soumraku by to bylo drsné. Dneska to vůbec nebylo jednoduché. Gumy zalepené bahnem, klouzající kameny, sjezd, který bych nahoru jet nechtěl. Délka úseku asi 5km, totálně jsme se zabahnili. Je to přibližně zde N 44° 58.234′, E 015° 11.728′.
Zbytek trasy TET na sever byl v pohodě. Jen v jedné zatáčce v hustém lese na šotolině na nás bafla míchačka s betonem. Jordy to naštěstí dobrzdil. Na trase byla jedna zamčená závora, ale šla v pohodě objet po staré verzi trasy TET.
Pokochali jsme se nádhernými vyhlídkami na moře a dojeli do Campu Zlatko v Lokve. Jsme utahaní, špinaví, ale nadšení. Tento výlet se nám, i přes strašná horka na začátku a velký déšť na konci, velmi vydařil!
BEBA – KTM 690 2012 s přídavnými nádržemi Rally Raid (naposledy), Kriega OS systém, 2 x 18 l a 1 x 12 l, navigace Garmin Montana.
Jordy – Husquarna 701 2020, přídavná nádrž RadeGarage, rally koptik Aurora, nepromokavý pytel přes sedlo, navigace Garmin 276cx.
