Proletářská pěst

Na nejvyšší hoře Partizanit (2416 m.n.m) v pohoří Mali i Tomorrit určitě žijí bohové a shlížejí dolů na lidské hemžení v pomalém albánském rytmu. Na Albánce, na Turky i Němce, co je v historii okupovali i na komunisty, kteří je z vlastních řad utiskovali. Na Hodžu, na samopaly, na bunkry, co mizejí. A také na vinice, modrá pole, stáda ovcí a běžné lidi, co zde žijí a pálí výbornou rakiji.

“Ahoj řediteli, jak se vede?” zavolal IT manažer svého kamaráda ředitele Albania Rally. “Výborně, ale nudím se, už aby slezl sníh a mohl jsem v horách najíždět trasy pro rally.”

“Dokázal bys mi v květnu na sedle Qafa Kulmakes zajistit dvě opečené ovce a sud s pivem? Ale musí to být pivo Tirana!”.

“To ti rád zařídím, chceš tam dělat závody?”

“Kdepak závody, já tam chci slavit 40. narozeniny!”

Sedlo pod horou si IT manažer vybral pro krásu okolní přírody – divoké hory, bektašský klášter, borové lesy a Albánie vůbec mu přišly jako důstojná kulisa pro oslavu. Pár měsíců předem rozeslal pozvánky všem známým. Bez bližšího uvedení místa, jen s GPS souřadnicemi. Několik kamarádů mu napsalo, že si jen něco ten den dopoledne vyřídí a dorazí. Pár jich napsalo, že se omlouvají, ale jsou v Albánii. Tak jim doporučil, aby se podívali na souřadnice. A ti, co se na nic neptali, tak dorazili.

Sedlo Qafa Kulmakes je poměrně obtížně dostupné, ze severní strany od Gjerbes jen terénním autem nebo na motorce, z jižní strany od Beratu se dá dojet osobákem nebo tranzitem z půjčovny. V prvním květnovém týdnu, večer předem, přijel IT manažer s bráchou-vědcem, Hiluxem od Djerbes, přespali na sedle, v noci mrzlo a foukalo. Ráno se pustili do přípravy slavnosti.

IT manažer volá řediteli Albania Rally “Kde jsou ovce?”.

“Musíš do vesnice pod sedlem Uljanica a sháněj kripljaka, ten má ovce připravené.”

Vesnice není v žádné mapě a “kripljak”? To bude asi nějaká přezdívka pro kripla?

Na políčku pod sedlem pracovali dva Albánci. “Merdita, kde najdu Uljanica a kripljaka?” Nějak s sebou divně škubli, pak podiskutovali, a že vesnice Uljanica je kousek dole pod zatáčkou. Ale žádného kripljaka neznají. A sakra, ředitel rally je žertéř, aby to nebyla nějaká hanlivá přezdívka.

Sjíždí kus dolu ze sedla a tam je jediný obydlený dům. Nedá se k němu zajet, stojí v prudké stráni, a tak brácha – vědec hlídá auto a IT manažer jde na průzkum.

Ve vinici stojí typický albánský horský dům. Stavení z kamene s břidlicovou střechou. Okolo se pasou ovce, pobíhají slepice, klídek a pohoda. A samozřejmě hromada odpadků, to už k albánskému soužití s přírodou a eko farmaření patří.

Na zápraží pod pergolou s vínem sedí dva chlapíci, spíše starší a pijí rakiji.

“Merdita” potřásá si s nimi rukou. “Mir” přejí mu.

Tím jejich diskuze málem skončila. Zvítězila ale albánská pohostinnost, je usazen na rozvrzanou židli a po pár rakijích mu začnou naskakovat albánská slovíčka.

“Jsem z Čech a hledám kripljaka“

Poškubnutí hlavou. Albánský souhlas je totiž naše zavrcení hlavou. Nesouhlas je naopak pokynutí a “Jo!”

“Kripljaka hledám!”

Odpovědí je další sklenice rakije a přípitek “Gazuar”.

Rakije je výtečná, pálí si jí sami, ale v diskuzi se dál nedoberou.

Loví slovíčka: “Kde vesnice Uljanica”

“Uljanica je tady”

Aha, teď si teprve všímá rozvalin domů okolo, tento je jediný, co se zachoval. Tak to je asi správně.

Další rakije.

“Kripljaka hledám”

“To jsem přece já!” říká z těch dvou ten, co ho měl za duchem ne příliš nadaného pastevce koz.

No to vidím, nešťastně si pomyslí IT manažer.

Ha! “Dvě ovce točit oheň!” a doprovází to pantomimou.

“Jasně, ředitel rally mi telefonoval, pojď, zavoláme mu”.  Vytahuje telefon a volá ředitele rally.

Pak už to bylo jednoduché, domlouvají dvě ovce na večer, několik lahví rakije, ovčí sýr a chleba.

Z pole přišla stará paní. Šedovlasá, shrbená, v černém oblečení, ale usměvavá a hned podává suchou, příjemně teplou ruku. Kripljak jí představuje jako svoji matku. Prý pálí tu výbornou rakiji. Tady to mají dobře zařízené. Ženy pracují na poli a pálí rakiji a chlapi sedí na zápraží a rakijí se zpíjejí do němoty. Inu to bude asi to ekofarmaření.

Brácha – vědec se už nudil v autě, IT manažer přes hodinu nešel, vyrazil ho hledat a tak dostal také rakiji.

Po další hodině a dalších rakijích mají vše domluveno, a tak se lehce potácí k autu. Opatrně vyjíždí zpátky pod sedlo.

Na krásném plácku tady mají místní postavenou pec na pečení ovcí a tak se sem s kripljakovým dovolením stěhují.

S klesajícím sluncem se začínají sjíždět a scházet kamarádi. Většinou ti, kteří se na nic neptali a které IT manažer ani nečekal.

Krizový manažer přijíždí s Defenderem a čerstvou zkušeností, jak je na hranicích s Kosovem v noci přepadl chlap se samopalem a obral o peníze. Programátor přijel ze Slovenska na motocyklu Enfield, na kterém by se IT manažer po indické zkušenosti odvážil tak možná z Prahy na Zbraslav. Kuchař s děvčetem přichází pěšky a nese na zádech jehně. Chtěli přejet sedlo Quafa Kumbules z kaňonu Devoli, ale byl tam po zimě zával. Přivázali motorku ke stromu v lese a šli 6 hodin pešky horami. Po cestě koupili IT manažerovi od pastevce jehně jako dárek.

Přijíždí Tranzit z půjčovny osazený kamarády vodáky. IT manažer s nimi vyrůstal a více jak 20 let pádloval na divoké vodě. Přivážejí mu pomník s nápisem “Spi sladce IT manažere!” z pravé deskové břidlice, která se nad Čorovode těží. Dříve na střechy, dnes na ploty a chodníky.

Projektant rafinerií, kterého IT manažer léta neviděl, přijel řekou Tomorices, 20km offroad korytem řeky.

Jen pivo se jim někde zaseklo. Volají ředitele rally: “Ahoj, ovce máme, rakiji máme, kdy přivezeš sud piva?”

“Já ale jedu na motorce, já myslel, že ten sud piva je vtip!”

“Ach řediteli, ty neznáš Čechy!”

Záchranná výprava vyráží do Djerbes a totálně vykupuje všechny kavárny. Piva je dost, ale stejně brzo došlo a pak se na žízeň pila rakije.

Na motorce přijíždí ředitel Albania rally, je mokrý, přijel trasou, kde se 20 km brodí řeka. Suší se u ohně a IT manažer se vyptává.

“Prosím tě, co to znamená kripljak? To je nějaký invalida nebo co? Nikdo ho tady neznal.”

“Kdepak! Kripljak (kryetar) je starosta. Ale proč ho lidi na sedle neznali, to nevím. Možná proto, že jsou z Beratu a Uljanica je opravdu malá vesnička.” vysvětluje.

“Malá, vždyť je to jeden dům” směje se IT manažer.

“Není, dole pod skalou jsou ještě další tři domy, co patří k vesnici” s vážnou tváří vysvětluje ředitel Albania rally.

Ovce se dopékala v peci a lidé, co se dříve vůbec neznali, se promíchali do hloučku a povídali a povídali. Ředitelé, projektanti, inženýři, novináři, manažeři, kuchaři. Ale duší to byli vodáci, motorkáři, offrouďáci, cestovatelé. A když došla cestovatelská témata a stoupla chytrost v závislosti na vypité rakiji, tak přišla řeč na politiku.

“Pánové, začíná nová éra, kapitalismus v Čechách je už vyčerpán!” vykládá lobbista.

“Je potřeba znova znárodnit všechny firmy” pokračuje.

“Co to meleš? Jaký by to mělo smysl?” odporuje mu krizový manažer, najímaný zahraničními firmami na propouštění zaměstnanců a vyjednávaní s odbory.

“Všechno jsme už s kamarády politiky rozkradli, už není nic zajímavého” vede si svou lobbista.

Lobbista je známý svým dlouholetým působením v zákulisí politiky a někdy až příliš investigativním humorem.

“Já jsem proti znárodňování” odporuje krizový manažer, “když firmu vede stát, tak se málo propouští. A propouštění, to je můj business.”

“Když to teď znárodníme, tak to za pár let budeme moc zase privatizovat a to budou zlaté doly!” fanaticky přesvědčuje lobbista. “A ty nebuď krátkozraký, privatizace znamená propouštění, za pár let budeš mít žně. Ale budeš muset být na správné straně vesla!” přesvědčuje lobbista krizového manažera. ” Všechny firmy budou po řízení státem zadlužené a budou muset propouštět.”

“No jo, ty vidíš jen Bonanzu z rozkrádání, ale co normální lidé?” vkládá se do diskuze konstruktér, který doposud stál v ústraní. Pracoval cely život jako konstruktér trolejbusů ve Škodovce.

“Takový jako ty akorát přijdou, nadělají dluhy svým hloupým vedením a špatnými obchody v Americe a to pak položí prosperující fabriku, jako byla naše Škodovka!”

“No vidíte! I dělný lid jde za mnou! Skončil kapitalismus, všechno je už rozkradené a tak musíme znárodňovat! Abychom pak ale mohli zase privatizovat!“ vede si svou lobbista.

“Jo privatizace, to byl tenkrát zlatý důl!” mne si spokojeně ruce.

“A proč jste to teda nenechali státu? Když Škodovku vlastnil stát, tak fungovala. Pak ji takoví jako ty privatizovali, část rozkradli a zbytek prošustrovali v neschopných obchodech!” odporuje mu konstruktér.

“Ty jsi konstruktér, ty nemůžeš rozumět businessu! Musíme teď znárodnit, abychom mohli znova privatizovat!” už se opakuje lobbista.

BUM, dopadla nefalšovaná konstruktérova proletářská pěst na lobbistovu bradu.

Ráno si IT manažer, který tou dobou už vyspával v opojení, s bolavou hlavou vyslechl noční historku. Jak malí kluci! Došel si pro kamaráda konstruktéra a ptá se, co ho to napadlo.

“Hele nezlob se“ omlouvá se. Já celý život žil pro Škodovku a trolejbusy a takový jako oni dva mi ji rozkradli a zničili. No, a když mi došly argumenty, tak jsem mu prostě dal pěstí.”

“Kluci pojďte k sobě. Hele, ty se mu omluv a ty se na něj už nezlob. Podejte si ruce a vše dobré.“

Konstruktér a lobbista si podali ruce, našli ředitele Albania rally, který ještě spal bez spacáku v roští, a všichní ředitelé, manažeři, konstruktéři i kuchaři se rozjeli divokou Albánií za dalším putováním a zážitky.

Beba říjen 2013 (sepsáno z děsné nudy v letadle na Island)