Motoráj Maraton 2009 Rally
Na rallye je naprosto nejúžasnější téměř nepřetržitá nejistota, jestli jedu správně. I ti nejlepší jezdci dokáží zabloudit nebo mají technické problémy a pořadí se každý den mění. Kdo byl několik etap první, může být nakonec klidně desátý. Stačí jedna chyba v navigaci.
Čtyřdenní ukrajinský rallye maratón pořádal časopis Motoráj a účastníky byli pouze Češi a jeden Slovák.
Co je to vlastně rallye? Rallye je orientační závod na motorkách a čtyřkolkách. Trasa vedla napříč horami Zakarpatské Ukrajiny po cestách a necestách. Většinou spíše necestách. Jede se podle takzvaného roadbooku, stejně jako na Dakaru nebo jiných dálkových závodech. Roadbook je pruh papíru, který se převíjí ve speciálním držáku na řidítkách. Na tomto papíru jsou okénka a v každém okénku je vzdálenost od počátku závodu, vzdálenost od předcházejícího bodu a obrázek situace, která na uvedeném kilometru je. To je většinou křižovatka, ale pozor nejsme na silnici, křižovatkou je míněno křížení lesních nebo horských cest, které jsou více či méně plné bahna, kaluží a nejlépe se šplhají strmě vzhůru na hřebeny nebo opět padají hluboko do údolí. V roadbooku můžou být i jiné pomocné orientační body, třeba uschlý strom nebo salaš. Jezdec se musí vcítit do myšlení stavitele trati, pochopit, co chtěl stavitel obrázkem vyjádřit a neztratit se. Jezdec totiž vůbec netuší, kudy trať vede a už vůbec netuší, kde je cíl denní etapy.
Nástrahy trati jsou různé – lesní cesty rozježděné od pásových vězděchodů, které tahají dřevo, hluboké louže, kde se dá motorka snadno utopit, kamenité výjezdy, kde někteří jezdci museli tahat motorky ve čtyřech vzhůru. Celá rallye se totiž jela na motorkách o obsahu nad 600ccm, tzv.cestovních endurech jedno a dvouválcových. Ale mám-li být upřímný, bylo mě líto všech, kdo měli motorku s více jak jedním válcem a jiné než oranžové barvy. Tam, kde oranžové jednoválce vyjely jak nic, tak dvouválce bojovaly o přežití a museli si vzájemně pomáhat. Ale i o tom rallye je. Občas prostě musí vzájemná soutěživost stranou a všichni závodníci si pomáhají. Nikdo neví, zda za dalším hřebenem nebude potřebovat pomoc ostatních.
Etapy na Zakarpandě byly úžasné – lesy, louky, hřebeny hor. Několikrát jsme třeba přejeli nádhernou poloninu Boržava, která má přes 1500mnm. Každá denní etapa měla asi 150km, start byl ráno v 8hod, startovalo se jednotlivě po třech minutách a ti nejlepší byli v cíli obvykle kolem poledne. Ovšem na ty nejpomalejší, co buď bloudili nebo uvízli v nástrahách trati, se čekalo až do večera. Největší pastí asi byly hluboké louže hned po prvních deseti km první etapy. Při rozpravě nám stavitel trati řekl, že vlevo by mohly jít projet. Tak jsem se tam nahnal hned plnou rychlostí, bez zkoumání a když motorka i se mnou zmizela až po sedlo v bahnité břečce, věděl jsem, že zle, okamžitě seskočil po pás do bahna a motorku vedle sebe na plný plny vyrval na sucho. Mnoho ostatních takové štěstí nemělo a motorky beznadějně utopili. Tahali je pak společnými silami a pro některé stroje to byla konečná, nasály vodu a umřely. Další místem, co mi utkvělo v paměti, byl strmý výjezd cestou od tahání dřeva, která byla strhaná od vody. Začínalo se v potoce, přeskákat pár skalek a pak asi kilometr nahoru. Když jsme s kamarádem Honzou vyjeli nahoru, nevěřili jsme, že trať pro dvouválce by vedla tudy a zase jsme se vrátili dolů do potoka. Tam jsme se chvíli hádali nad roadbookem a pak si dali ten hnusný výjezd znova. Trať tudy opravdu vedla a většina dvouválců se nahoru dostávala na kurtách a za pomoci místních pastevců.
Místní byli vůbec báječní, fandili nám, babičky v šátkách se křižovaly, když jsme se prohnali kolem a vůbec nám pomáhali. Někdo by třeba čekal, že budou protestovat, že jim jezdíme po horách. Kdepak, oni sami na hřebeny vyjíždějí obrovskými Zily a sklízí ve velkém borůvky hřebeny. A nezdálo se mi, že by to místní přírodě nějak škodilo.
Všichni závodníci byli po čtyřech dnech závodu úplně zničení, ale šťastní. Nezaznamenal jsem nikoho, kdo by nadával na stavitele trati, každý si jen vyčítal, že více nejezdí a místo posilovny vysedává v hospodě. Můj naprostý obdiv a cenu stavitelů trati získal jezdec na velkém dvouválcovém boxeru, dojel sice každý den jako poslední, ale zdolal veškeré nástrahy trati.
Výsledovka
Fotogalerie
http://www.motoraj-rallye.cz
zprávy na RadiuBeat
rozhovor na Rádiu Beat
rozhovor na Rádiu Beat 2
rozhovor na Rádiu Beat 3