Island 2010 – čtvrté pokračování

Askja

Rano ranicko nas vzbudil fracouzsky zpev. To obyvatele nouzove chaticky vyrazeli na dalsi turu a jak sli kolem nasich aut, tak nam zazpivali Marseillaisu. “Zasrany zabozrouti!” ozval se z vedlejsiho stanu Romanuv zoufaly vykrik. “Ja jim zazpivam Kdoz su bozi bojovnici.” vyhrozoval Dan. My jsme uz davno vzhuru, Markovi se zdalo neco oskliveho, tak nas probudil placem. Asi se mu chudackovi zdal zly sen o leteckem zajezdu na Djerbu do all inclusive hotylku. Mraky jsou vysoko, misty modra obloha a slunicko hreje. Ma se co snazit, je 5C.
Jestli se nam dosavadni cesta pres lavova pole zdala obtizna, tak to byla sranda proti tomu, co nas ted cekalo. Misty byla i redukovana jednicka moc rychla. Sice skoncila pole s vyvrelou lavou, ale za to zacaly hromady kameni a sopecnych pum. Krokem, prekulovat kola pres kameny a peclive vybirat cestu. V jednom miste je v ceste rozhrabana hluboka dira velikosti skoro auta. Asi praskl vodovod, tak ho vykopali. Kdepak, to se nejaky nestastnik s autem propadl nebo prohrabal do podzemni lavove jeskyne. Fuj. Po necele hodine jsme se dohrabali na vrchol kopce a tady je puvodce vsi te straslive krasy kolem – sopecny krater Urdalhals.

Ma asi 1500m delku, 1000m sirku a 100m hloubku. Pry bouchl kolem roku 1870. Dalsi cestu musime slozite hledat koliky. Neni jich moc a obcas musim vystoupit a rozhlizet se, abych pak dalsi kolik nasel treba vpravo za nami. Cesta hrozne klickuje. Teda cesta, no jsou tu koliky a jak tu obcas nekdo projede, tak je tak jako ujezdena. Jestli kameny muzou byt ujezdene.

V dalce vydime horu Trollagyndja plnou snehu a jeste vice v dalce Askju, ke ktere mirime. Je 30km daleko, ale pojedem to jeste 4hod. Priblizili jsme se opet k celu ledovce, ktery je tak cerny od popela, ze vypada jak skala. Tady zacinaji “Vecerni baziny”. Tak jim rikaji mistni, varuje pred nimi Sucharda a vcera rangerka nam nedoporucila pres ne jezdit a poradila objezd. Je tady pole sopecneho pisku siroke asi 2km, z jedne strany ohranicene ledovcem a z druhe strany lavovym polem a to cele 15km.

Jenze jak ledovec taje, tak po pisku tece voda. To ma vyhodu, ze je pisek ztvrdly a slepeny a naopak nevyhodu, ze je zde misty bahno, vymleta koryta a pod vodu neni videt. No a vecer taje ledovec nejvic a tak jsou to vecerni baziny. Jezdi se tudy, protoze se tu da a dokonce musi jet rychle. Jenze nas rangerka varovala, ze koryta jsou po letosni zime i 2m hluboka a nejdou prejet. A tak ac jsme tu rano a vody je opravdu malo, nic neriskujeme. Najizdime do bazin, prekonavame podle koliku asi 5km, ktere jsou i tak zazivne a u sipky odbocujeme do lavoveho pole. Ovsem lavove pole teda stoji za to. Cesta neni vyznacena, jen v dalce na svahu vidime neco se solarni baterii a vedle toho kolik. Zdenka jde napred a mezi bloky ztuhle lavy hleda v pisku vyjete koleje. Obcas se da klickovat, obcas se musi kus lavy proste presapat. Redukovana jednicka a pomalicku, pomalicku.

Pisek mezi bloky lavy se zase zradne bori a tak nam trva skoro 20min nez jsme u solarnich clanku. Ty napajeji pod zemi zahrabana seismologicka cidla a vysilac. Inu tady cert nikdy nespi.
Dalsi cesta vede na rozhranni lavoveho pole a takoveho dlouheho skalnateho hrbetu. Mezi, presne na sirku auta je pisecny tobogan, ovsem obcas prehrazeny lavovymi prahy. Roman jedno misto prekonava nadvakrat.
Pak jsme vyjeli z lavoveho pole a po pisku uhanime az na misto, kde se ze zapadu pripojuje F910.

Tady se nekdo pred dvema dny vytahoval, ze ma dojezd 1200km a nepotrebuje u prehrady na druhe strane Vysociny tankovat. Ze jo! No tak ten trouba jsem si fakt nenatankoval a vyrazil s pulkou nadrze. Ovsem me nedoslo, ze v sopecnem poustnim terenu pojedeme dva dny na redukci a spotreba vyskoci pres 20l. A vecerni a ranni topeni bufikem, aby se Marek vybehal v teple v aute, taky moc neuspori. No tak jsem zacal velmi nervozne sledovat sledovat palivomer. Mame to jeste asi 30km pousti a pak, sice uz po upravenych cestach, jeste 160km k pumpe. To bude napinave.
F910 se od neznacenych cest, kterymi jsme jeli od jezera Hagongulon, lisi tim, ze ji jednou za rok projede buldozer. Teda rika se to, proste, co ma F, tak se obcas udrzuje. Sice pokracujeme lavovymi poli, ale je tu pisku jak na Sahare, akorat cerneho. Vyjete koleje, musi se docela valit, jinak se auto zacne hrabat. To, co je kolem vytvorene z lavy, bych nazval pitoresknimi utvary. Jsme uz na uboci sopky Askja, jenze ji musime celou objet dokola na severovychodni stranu. Z prave strany sopky je obrovska pisecna plan. Samozrejme cerna a samozrejme mekka. I prach, ktery silny vitr zveda do vzduchu, je cerny. Jak se jezdi v hlubokych kolejich plnych pisku? No prece na plnej, co nejrychleji a ve stalem smyku. Tak teda trojka, tocit ji na 70-80. Jak se da ctyrka, tak ztrata vykonu. Pak se divim, jakou mam spotrebu. V jednom miste mam blby napad a zastavuji na foceni. Rozjezd je docela dost narocny, musim si pocouvat, abych mel cumak aspon trochu ze svahu.
Kdyz pisek skonci a vyjedeme opet na kamenitou cestu, tak pred sebou vidime dva prizraky, asi Martany. Taky to tu vsude kolem vypada jak na Marsu, akorat misto do cervena je to do cerna. Ti silenci tady slapou na kolech s baglama a chlap dokonce tahne vozicek. A kola nemaji posledni horske modely, jako na prazskych cyklostezskach, ale hadam, ze si je pujcili v Amsterdamu ve stojanu na ulici. Neverim, ze projeli pisecnou plan, spise se vraceji zpet k Askje, po te, co pisek zkusili. Leda, ze by to tim piskem tlacili.

U Askji je uz civilaze. Rangersky dum a maly kemp na sterku. A taky mraky lidi. Sem se uz da z Myvatnu prijet beznym 4×4 autem, je tu udrzovana cesta a jen par brodu. Vyjizdime pod vrchol krateru po upravene ceste a na parkovisti krmime deti. My Marka presnidavkou a cajickem a Roman Dana olejovkama a pivem. Je tu par motorkaru, vsichni nabaleni. Tady sice neprsi, ale za to je 7C a fici ledovy vitr. Teda ne ze by to tady na motorce v pousti nebyl vodvaz, ale za sjeti z cesty hrozi zastreleni a v mistnim pocasi to fakt nestoji za to.
Oblekame Marka do kombinezy, beru ho do nositka a jeste pres nej zapinam bundu.
Askja vybouchla v roce 1870 a od te doby jeste parkrat mene, naposledy 1960. Je to obrovska hora, asi jako Krusne hory mezi Klinovcem a Vejprty. Uvnitr hory je obrovsky krater asi 10x8km a v nem dalsi mensi krater a v nem jezera. Jedno male, zelene s teplou vodou, druhe velike s vodou cistou a silene ledovou. Pry nejhlubsi jezero na Islandu. V malem jezirku se nejaky nadsenec koupe, ale do krateru se leze po strme stene po kluzkem bahne a to s Markem nedam. Navic fici ledovy vitr a jezirko smrdi jak kybl s pukavci.

Navrat proti vetru je zabavny, Marka musim uplne schovat, nastesti usnul a skoro v predklonu se probijime vetrem 2.5km na parkoviste. Radi bychom spali zase nekde na divoko, jenze je to tady rezervace a tak musime potupne do kempu. Nejde o placeni, cena je smesna, ale spani pryc od lidi mame proste najradeji. Po ceste krmime Marka, Romanovi se nechce cekat a ze zkusi hledat nejake spani za skalou. Nepoustim ho ale drive, nez mu zabavim kanystr s 10l nafty. Stejne mu tece do bedny na korbe. K benzince je to asi 160km a ja odhaduji, ze mam asi 20-25l nafty. Mozna bych to dal, mozna taky ne. Objizdime monumentalni horu Herdubreid. Asi to take byvala sopka, ale uz hodne dlouho nebouchla. Vrcholek ma v mracich. Cesta se vine kolem pisecnou pousti s lavou. Cesta je dobra, rychla, obcas pisek, obcas zatacka. Dobre by se tu jelo rally. Po par km dojizdim Romana, jedou nejak pomalu. Aha, Dan se uci ridit.
Koncime v kempu, ktery je v hezke oaze. Mezi bloky ztuhle lavy, je zelena planina s jezirky a potuckem. Za skalou sedi dalsi parta nestasnych a uplne promrzlych motorkaru. Je mi jich fakt lito.

Cely vecer strasne fouka, Marka prevlekame a soukame do spacaku ve vytopenem aute a pak ho teprve stehujeme do stanu. Je takova zima, ze mi ani pivo nejede, davam jen jedno a pak pro zahrati slivovici.
Ozyva se nam Zbynek, absolvovali nejake turisticke zajimavosti a vylet na velryby. Z toho ale nejsou uplne nadseni, po hodine plavby videli jeden hrbet a zase hodinu zimou a houpanim zpet. Ale mozna meli jen smulu, ostatnim tam velryby treba panackuji.
O okoli Myvatnu se Zbynek vyjadril, ze si tam nemecky duchodci vzajemne vymenuji pleny. Tak to nas zitra ceka pekny adventure. Snad nas to do rana se stanem neprevrati. Jak se auto pohupuje, pripadam si jak na lodi.

Myvatn

Jestli cekate, ze se nejak rozepisu o Myvatnu, Krafle a okoli a nasich zazitcich tady, tak to se seredne pletete. O tom si budete muset precist v pruvodcich nebo v deniku nejake offroad expedice.
Zaujalo me akorat jak prodavali v supermarketu tocenou zmrzlinu, kdyz jsem na sobe mel zimni bundu a kulicha. Docela dobra byla ekskurze do termalni elektrarny (jsem puvodne elektrikar a do elektraren lezu vsude po svete) a super byly dve lavove jeskyne s horkou vodou, kde se da koupat.

Ostatni byl turisticky povl a mistni soptiky a cmoudiky jsou trapne demo toho, co jsme uz videli. Snad jen ty bahenni sopky jsme nevideli tak moc velke.

Jo a u vrcholku Krafly jim prdla ucpavka vrtu pro elektrarnu, unika z nej pod ohromnym tlakem para a siroke daleke okoli je naplneno nepretrzitym rachotem startujici stihacky. Slyset je az k jezeru Myvatan, co je asi 10km.

Potkali jsme Zbynka, ktery se s nami rozloucil neb uz konci. Doporucil nam navstevu muzea herinku v Husaviku, za coz jsme ho uprimne politovali. A nechal nam hromadu piv, ktera okamzite zabavil Dan a nepustil k nim ani tatu.
Jo a jak mi dochazela nafta, u pumpy mi v nadrzi zbyvalo asi 10l, ty co jsem si nalil od Romana. Bez nich bych mozna dojel, ale spise ne.
V kempu (siroko daleko je volne taboreni zakazano) jsme se potkali s panem Suchardou. Z nasi objevitelske cesty od jezera Hagongulon k Askje mel uprimnou radost.

Myvatn a demo hezkeho pocasi

Vsude same jitrnice, v obchode fronta, na vyhlidce fronta, na fotku u vodopadu fronta, na zachod v kempu fronta. Ale nejaka plus to preci ma. Odpoledne se udelalo nadherne. Slunicko a 13C, demo verze hezkeho pocasi, stroj na zmrzlinu v obchode nestiha. Krasne teploucko, chodim v tricku a Marek muze na deku. Teda ma pod sebou tri deky a je v kombineze.
Pred mestskym plavecakem jsme vykydali auto a ususili stan, spacaky a matraci. Jak kdyby tam prijeli cikani. Pres den jsme absolvovali jitrnicovy vylet – velryby, papuchalci, vodopad Dettifoss. Na velrybach bylo tak hnusne, ze by mohly panackovat v pristavu a stejne bych zustal sedet v aute. Papuchalci se houpali na mori v mlze asi 100m pod utesem a na vrsku utesu huste prselo.

U Dettifosu se sice udelalo lepe, ale zase tam byl Tarantule.

Pro neznale, Tarantule je nas dlouholety kamarad z lodenice. A pro Adventuru tady jezdi s Tatrabusem. (Poznamka srpen 2011: Tatrabus letos skoncil 10m pod hladinou jezera Blautulón. Nastesti se nikomu nic nestalo.) A protoze jsme se par patku nevideli, tak jsme si meli o cem pokecat. Mezi tim konecne vyslo slunicko a tak jsme se na zpatecni ceste kochali sopecnymi sceneriemi. V kempu jsme pak stravili vecer v druznem rozhovoru s panem Suchardou a super nam poradil dalsi trasu.

Jo a jak se tu tak motame po tech atrakcich pro jitrnice (cti nemecky pripadne francouzky pripadne emericky, dobre ziveny turista, vybaveny co nejdrazsim fotoaparatem), tak potkavame spoustu Cechu (ze by take jitrnice?) a jak mam auto polepene samolepkami Cestoffky, tak ma aspon pan Low trochu reklamu. Bohuzel si vsichni mysli, ze ta cestovni kancelar jsem ja.
Takhle asi maji vypadat zapisky z expedice. No doufam, ze zitra uz zase zmizime na Vysocinu!
www.co-nejdale-od-lidi.com