Albánská vepřovka
Jaká vepřovka je lepší na opravu spojky? Albánská nebo česká? Nebo je lepší plech z piva Egir?
Z Tirany jsme to vzali rovnou nahoru do sedla Qafe Mollë, ale ne po asfaltu pres Lanabregas, ale zadem přes Murrize. Nejdříve slušná cesta rychle zmizela v kamenitém řečišti a místní nás ujistili, že máme opravdu jet po kamenech řečištěm. Naštěstí se cesta brzy z řečiště vyhoupla a začala stoupat serpentinami na sedlo. Neméně kamenitá než řečiště, na mnoha místech strhaná, mezi opuštěnými nebo obydlenými, ale nuznými domky. Z výšky Tirana na dohled a kolem taková chudoba. Několikrát se vracíme ze špatných odboček, v prudkých zatáčkách na šutrech nám prokluzují zadní kola. Prostě ostré enduro, které místní jezdí s prastarými mercedesy. Jenda jede na staré Suzuki DR, tlumiče moc nefungují, naložená motorka poskakuje jak koza. Honza a Olik na EXC jsou spokojeni a nevynechají žádný výjezd kolem cesty. Já si drandím na CCM, výjezdy sice vynechávám, ale na úžasném podvozku se na lehounké motorce prostě vezu.
Ještě před sedlem byla sýrárna, místní sem po ránu sváželi mléko v konvích na oslech. Mléko kravské, všude kolem se pasou. Na sedle v borovicovém lese krásná loučka s vyhlídkou. Za sedlem se cesta napojuje na horskou cestu Tirana – Elbasan. Kamenitá, zapomenutá, utopená v bukovém lese. Po nedávných deštích plná obrovských louží. Tato cesta je nekonečná, vůbec neubývá. Konečně vyjíždíme v Labinot-Fushe na asfalt. Šup po asfaltu do Librashe. A tady mi spojka poprvé proklouzla, na čtyřku, na asfaltu. Nebo se mi to jen zdálo?
Vyjíždíme z Librash do pohoří Mali Shpatit. Cesta je totálně zničená od IFA náklaďáků ilegálních těžařů dřeva. Hluboké vyjeté koleje plné kameni a bahna. U výsypky dolu špatně odbočuji po vyjetější cestě. Nasleduje brutální výjezd bahnem po šutrech. Na jedničku a spojkovat, jinak to nejde. Otáčíme asi po 800m. Sjezd zpět není o moc jednodušší. Spíme na vrcholcích pohoří Mali Shpatit a já se snažím klacíkem vyšťourat bahno z chladiče. Na CCM jaksi zapomněli dát na přední blatník zásťerku a všechno bahno jde do chladiče. Motor se pak v brutálních stoupáních na rozbitých cestách přehřívá.
Ráno krajinová kochačka na vrcholové planině. Další cesta je stržena vodou, otáčíme se na strhaném sjezdu do brodu. Naštěstí nalézáme jinou cestu do údolí a ta nás přes opuštěnou vesnici Gafer dovede do Stravaj.
Zkoušíme spojku do Gramsh. Neprůjezdná, jenže to zjišťujeme až po 10km, kdy skáčeme po zničené kamenité cestě, zase spojkovaní ve výjezdech. Blbec jsem se ve Stravaj nezeptal, zda je cesta průjezdná. Při hledání další cesty zapadám do bahenní díry a ven se dostávám zase přes spojku. Ne nejezdím jako prase, jedu tak jak jsem zvyklý z KTM EXC 450 a 690, tak jak jsem léta jezdil v Albánii, Rumunsku, v dunách Libye, na rally.
Vracíme se do Stravaj a jedeme zkratkou do Bishnice. Tu jsem už před lety do průvodce nazval “Zkratka peklem”. Nezklamala, kulaté kameny ze staré cesty jsou vyšlapané od dobytka a skáče se po jejich vršcích. Fakt peklo, na ruce. Bez občasného zaspojkovaní to nejde.
Před Bishnica na křižovatce to spojka vzdává a začíná klouzat. V Bishnica si kupujeme pivo, zdravím se se svým starým známým “Střízlíkem” a vracíme se nad Bishnica k jezeru na noc.
Ráno jde motorka na bok a Olik s Honzou a Jendou se na ni vrhají. Všichni mají jako obrovského koníčka opravovat auta. Honza měnil v Olgi v Mongolsku ložiska na ojnici Jawy, Olik s nim závodí na off-road trophy a má servis na Jeepy. Jenda si zase doma pro radost restauruje autobus a multikáru. Jak je tak sleduji, tak se stahuji bokem, fotografuji a dohlížím na dodržení správného technologického postupu tj. chladím a otvírám pivo.
Motorku hodili na bok, spojku vyndali ven. Obložení lamel není ani moc sjeté, ale jak spojka nemá pružiny, ale pružný přítlačný kotouč, tak ji už nedomáčkne. Po poradě u piva se kluci rozhodují vyrobit dodatečnou lamelu, která více přitlačí spojkové lamely k sobě. Pomoci nůžek na multitoolu Jenda precizně přesně vystříhává lamelu z plechovky od piva Elbar. Smontují vše zpět a já jedu na zkušební jízdu.
“Je to výrazně lepší, ale pořád ještě občas klouzne”.
“Plech je moc tenký, potřebujeme tlustší”.
Z odpadku vyhrabáváme plechovku od včerejší večeře. Česká vepřovka, včera byla s rýžíi a cibulí. Víčko je naprosto přesný polotovar. Jenda opět vyrábí kruhovou lamelu. Zatím plnou, ne mezikruží. Protože nám došlo pivo, tak se přesunujeme do obchodu v Bishnica. Teď už spojka zase skoro nevystavuje. V obchode nám chladí pivo Elbar ve skle a servírují vyborný salát ze sardinek, zeleniny a ovčího sýra.
Jenda jim proleza dílnu za domem a nadšeně nalézá kulatý pilník. Z víčka od vepřovky pečlivě vypiluje krásné mezikruží, přesně podle spojkové lamely. Měníme olej, nasazujeme mezikruží a hurá na jezera Lukova.
Nad vesnici Jola je cesta k jezerům totálně stržená od vody. Kousek před je kamenitý brod, kde si podvědomě zaspojkuju a spojka je už zase v pytli. Honza s Olikem na EXC objíždějí strženou část a vyjíždějí k jezerům. Já se v Jendově doprovodu plížím zpět do Bishnice. V obchodě akorát dáváme pivo, kupujeme albánskou vepřovku na další lamelu a vyjíždí k jezeru nad vesnici, kde spíme. Kluci se večer od jezer Lukova vrátili a tak máme krasný večírek s ohýnkem.
Ráno znova rozborka spojky. Lamely nejsou ani o kousek více ojeté, ale na povrchu jsou úplně slizké, uklouzané a drolí se. To je konečná, tady už žádná další distanční lamela nepomůže.
Motorka má najeto jen 3500km, byl jsem před tím v Maroku, tam jsem jezdil po poušti, v horách, v písku. Jasně také jsem občas spojkoval, ale tak jako na všech předchozích motorkách.
Sjedu z hor s klouzajicí spojkou do Slabinjë, tady je protikopec a spojka to už definitivně vzdává. Zastavuji přímo vedle dodávky. Za 10min jsem nasel řidiče a domluvil si odvoz do Tirany a za dalších pět minut je naloženo a jedeme.
V Tirane motorku strkám na na vlek, co parkujeme ve fabrice u kamaráda Elsiho.
Elsi jde kolem. “Co se stalo?”
„Spojka odešla.“
„To máš smůlu, spojku na EXC seženu hned, spojku na 690 bych měl za dva dny z Itálie, ale BMW, to je na týden. Myslím, že je čas, aby se vrátil ke KTM!”
Nešťastně volám Edvina, ředitele Albania Rally, nemá na mě čas, zítra rally startuje. Tak mi alespoň dáva telefon na dalšího kamaráda a ten mi půjčuje Defendera. Večer jsem už zase pohromadě s kamarády u ohýnku pod jerery Valamares.
A jaka plechovka od vepřovky je tedy lepší? Zkoušet albánskou vepřovku už nemělo smysl, obložení lamel se mazalo, jak by bylo vyrobené z mastku. V každém případě ale vyhrála albánská vepřovka, co se týče chuti. Je v ní více masa a je prostě lepší a poctivější, než ta česká. A doma už parkuje nové EXC 450.
