TET Poland I. – východ

Po stopách Josefa Švejka s marškumpačkou do Haliče.

Vůbec si už nepamatuji, kdy jsem jel naposledy vlakem s motorkou na Slovensko. Možná to byl nějaký výlet na UK nebo do Rumunska. A nejspíše to bylo ještě s Motorkou BMW Dakar, takže tak někdy v roce 2003 nebo i dříve. Na ČD se moc nezměnilo, vagón na auto byl, co pamatuji. Chlápek od ČD, co nakládání organizoval, byl taky původní. Smáli jsme se, že on byl tenkrát hubený a já měl vlasy. Jen vagón byl úplně nový, dokonce se sprchou a záchodem v kupé.

Z Košic jsem slunečným ránem vyrazil přes Slánské vrchy do Humenného. Tady jsem navštívil sochu Švejka na nádraží.

Dalším cílem bylo Sedlo Legionářů v Bukovských vrších. Sedlo je na hranici s Polskem. Pokusil jsem se projet okolo přehrady Starina, ale byl jsem zadržen na závoře, že tam nesmím, je to vodárenské pásmo. Hlídač mi ale poradil, ať zkusím přehradu objet z východu přes Runina. Asi tři km před vesnicí jsem našel odbočku doleva bez zákazu vjezdu a ta mě po velmi rozbitém asfaltu dovedla na sedlo Zálomy. Tady mi cestu zkřížila zmije.

Cesta vedla hustým listnatým lesem, místy byla málo projetá, ale sjízdná. Vyjel jsem v bývalé vesnici Ruské. Za mostem se připojila cesta od přehrady, kudy jsem původně chtěl přijet. Tam jsem se dal doprava, už tak hodně špatný asfalt skončil a vzhůru na sedlo jsem stoupal po kamenité cestě. Cestu vroubili krásné louky, které zrovna sekal traktor.

Minul sem památník rudoarmějcům a vyšplhal se na sedlo Legionářů nebo také Ruské sedlo. Za celou cestu jsem potkal jednu skupinu cyklistů, jinak nikoho.

GPX trasy přes Ruské sedlo

Tady pohoda skončila, na sedlo vede z polské strany asfaltka a tak se sem snadno dostanou davy polských turistů. Sjel jsem na druhou stranu do Národního parku Poloniny k úzkokolejné železnici v Majdanu. Lunapark, jinak se polské poloniny nedají označit. Děsně lidí, samý zákaz a příkaz, ale aspoň tu jsou hospody. Přes poloniny jsem přejel směrem na východ k hranici s UK. V Hozsów odbočuji z hlavní silnice a chci projet po neznačené cestě těsně kolem hranice s UK. V údolí potkávám pěší hlídku polské pohraniční polici a důrazné tabule, že cesta je dál neprůjezdná. Asi zával na silnici nebo spadlý most. Na řece je vidět, že tu byli velké povodně. Vracím se kousek zpět a vyjíždím na hřeben, kde souběžně s údolím vede hezká cesta. Ta mě dovede až na hlavní silnici Ustrzyky Dolne – hranice. Směřuji kolem UK hranice směr město Przemysl. Ve velkém dešti si hledám místo na spaní hluboko v lese. Je tu hrozně komárů. Pršelo celou noc a i ráno, když balím stan. Večer jsem si prohlédl pořádně mapu a uznal, že za 5 dní, které na výlet mám, nejsem schopen objet celý polský TET. To je tak na dva týdny. Pojedu tedy po jihovýchodní větvi k Wisle a pak domů.

Až do Przemyšle jedu v nepromoku a hustém dešti. Na náměstí si prohlížím „Lavičku Josefa Švejka“. Švejkův odkaz je tady hodně živý.

Pak po asfaltu v dešti dojíždím do Horyniec Zdrój, kde se napojuji na trasu TET. Přestává pršet, vylézá slunce, suším stan a nepromok. Trasa TET vede po opuštěných lesních silnicích, občas po polních cestách. Skoro nikoho nepotkávám a když potkám, ta se zdravíme, lidi jsou v pohodě. Míjím hezký dřevěný kostel a projíždím další lesy. Polní cesty jsou občas rozblácené, ale vše se dá objet. I veliká díra s bahnem v úvozu, kde nelituji námahy, abych motorku otočil, kus se vrátil a vyhoupl se na pole a díru objel. V lesích je místy písek. V jedné vesničce vede trasa do neprojeté uličky mezi domky. Z boudy u cesty vylézá přiopilý dědek a vysvětluje mi, kudy mám jet. Prý nejsem první motorka a nikdo, komu cestu vysvětloval, tak se nevrátil. A prý že jsem první Čech, co tady jede. Z vesnice je výjezd pískem a cesta pokračuje lesem s vyjetými kolejemi v písku. Mám poprvé pneu Motoz IT a tady je proklínám, vůbec nedrží v písku, motorka mi létá ze strany na stranu, vůbec nedrží stopu.

Na další trase najíždím do Krajobrazového parku Pusczy Solskiej. Tady vede trasa TET kus po cyklostezce. Potkávám zde skupinu cyklistů, předjíždím je v kořenito písčitém výjezdu. Čekal jsem, že mě budou nadávat, ale povzbuzovali mě. Polní a lesní cesty jsou střídány silničními úseky, ale nic co by bylo protivné, samé vedlejší silničky. Nocuji za Zwierzyniec v Szczebrzeszyński Park Krajobrazowy. Kolem se honí bouřky, ale neprší. Ráno si dokupuji zásoby v malém vesnickém obchodě, babky jsou ze mě dost vyjevené. Polsní a lesní cesty zase střídají silničky, z jihu objíždím Lublin a dojíždím od Kazimierz Dolny k Wisle. Tady je to hnusné, kočár s turisty, davy lidí.

Od Wisly se trasa stáčí na severovýchod k Litevské hranici. Opouštím tedy trasu TET a po asfaltu to mažu přes Kielce, kde v lese krásně spím, a přes Opole na Náchod. Sice po asfaltu, ale zase to hezky ubývá.

Tato část TET Poland byla jednoduchá, žádné pasti, žádné těžké výjezdy. Snad jen Linesman mohl vynechat cyklostezku. Ale když pojedete na jaře nebo na podzim, tak tady nepotkáte ani nohu.

KTM 690 2012 s přídavnými nádržemi Rally Raid (pro Polsko úplně zbytečné, průměrná spotřeba 4.2 litru), zavazadla Kriega OS systém, 2x18l a 1x12l, navigace Garmin Montana.