Filipíny – kohoutí zápasy

Dřevěná aréna na předměstí z latí a plechovou střechou. Všude jinde po světě by byla nelegální, ale to neplatí na Filipínách. Zde jsou kohoutí zápasy legální národní tradicí. Aréna pojme asi 300lidí. Když pokladní vidí foťák na krku, tak zakazuje focení. Kupodivu pomáhá můj novinářský průkaz, focení povoleno.

Atmosféra v aréně je bouřlivá. Lidé hlasitě řvou. Ring je obehnaný mříží, která má dole plexisklo, jenže je z vnějšku omatlané od lidí a zevnitř zacákané od krve.

Kohouti se před zápasem nejdříve váží a porovnávají. Zápasit spolu můžou jen stejně vzrostlí jedinci. To vše ve velké zamřížované kleci vedle arény. Vybraní zápasníci jdou do vedlejší klece, kde jim specialisté přidělají na nohy nože. Opravdu nože, možná spíše skalpely a hodně ostré. Před přidělánim je ještě brousí na ocílce. Nože mají na tupém konci vidličku, za kterou se nasadí na nohu, přiváží se nití a na nůž se nasadí krytka.

Do ringu nastupují šampióni. Majitelé je nesou v náručí. Pak je pustí v protilehlých stranách a kohouti se naparují. Který se více naparuje, na toho se více sází. V ringu je oficiální bookmaker a jeho zapisovač. Jak se kohouti naparují, tak se sazky zvyšují. Bookmaker si musí pamatovat tváře. Jinak nedokáže sázející identifikovat. Je to jeho hlavni a nezbytná vlastnost. Sázející zvyšují sázky gesty. V řevu arény není slyšet ani slovo. Gesta jsou standardizovaná. Pohyb vzhůru jsou tisíce, pohyb do strany jsou stovky a k tomu počet prstů. Mezi skandujícími diváky se pohybují černí bookmakeři a maskuji se za prodavače. Někteří prodavají pití, ale jeden chlap chodí s plastovým kýblem a v něm má velikou zubatou rybu. A v přijímání sázek je evidentně nezdatnější.

Majitelé zvednou kohouty a strčí je hlavami k sobě. Kohouti se rozčílí a začnou po sobě klovat. Když je kohout málo rozzuřený, tak mu strčí hlavu k zadku soupeře a to i největší flegmatik naskočí. Zatím mají pořád nasazené kryty nožů, aby nikoho nezranili. Sázky se opět zvyšují, aréna řve. Bookmaker odchází a nastupuje rozhodčí. Sundavá kohoutům kryty nožů a majitelé je staví proti sobě asi 2m od sebe. Aréna už úplně šílí, řev že není slyšet vlastní slovo. Kohouti se rozbíhají proti sobě a vrhají se na sebe. Klovou se, peří lítá, sekaji se ostruhami s nasazenými noži, krev stříká na plexisklo kolem ringu. Pak jeden kohout upadá a zustává ležet. Rozhodčí je oba zvedá a dává hlavami k sobě, jestli padlý ještě znova nezaútočí. Nezaútočil, za to vítěz do něj klove a je k neudržení. Rozhodčí zvedá vítěze nad hlavu. Musí hodně šikovně, aby ho nezasáhl rozzuřený kohout nožema. Poražený už jen apaticky leží na zemi. Lidé se hrnou pro výhry k okénku a k černým bookmakerům.

Vítěz je odnesen pod přístřešek venku a dostává se mu ošetření. Jsou tu dva staříci s jehlou a niti a kohoutům sešívají zranění. Kohoutovy se doma dostane velké péče a léků a za tři měsíce jde znova do arény. Poraženému se také dostane plná péče – je spařen, oškubán a uvařen ve vedleší vývařovně.

Kohouti zápasy jsou třikrát týdně. Když dojdou sázejícím peníze, tak sazí hodinky a telefony. Řada lidí sazení zcela propadla a ožebračili nejen sebe ale i cele rodiny.

Květen 2013